Syndrom vyhoření

S nadcházejícím jarem se většině osob zlepšila nálada, máme více energie, máme nové nápady i chuť je realizovat. Co když ale někdo nepatří mezi tyto osoby a naopak trpí depresemi, samomluvou, poruchami spánku, nervozitou, má tendence unikat k návykovým látkám a není schopen se uvolnit a radovat z čehokoliv?

Pokud máte velice rutinní zaměstnání, nebo průběh svého dne znáte minutu od minuty i pozpátku a nic se v něm v podstatě nemění, poznali jste se ve většině výše uvedených příznacích, je čas na změnu. Syndrom vyhoření totiž postihuje stále více osob.
Pokud si myslíte, že se nacházíte na pokraji vyhoření a nevíte si s tím rady, navštivte odborníka. Uvědomte si také, v jaké fázi se nacházíte:
0. fáze, předfáze: osoba se snaží práci věnovat co nejvíce času, velice se snaží, ale i tak má pocit, že požadavkům nemůže dostát a jeho snaha tak nemůže být dostatečně ohodnocena, toto období je zárodkem pro vznik syndromu vyhoření.
1. fáze: pocit, že osoba přes veškerou snahu nic nestíhá, jeho práce začíná ztrácet systém, nastupuje zmatek.
2. fáze: objevuje se symptom neurózy (např. úzkost) spolu s pocitem, že osoba stále musí něco dělat a dotahovat, následkem je však chaotické jednání.
3. fáze: potřeba, že „se něco dělat musí“ mizí, a je nahrazena pocitem, že se nemusí nic; už jen přítomnost druhých jedinců tuto osobu dráždí, připojuje se ztráta veškerého nadšení a zájmu, přidává se únava, vyčerpání a zklamání.

Někdy však stačí si více všímat toho pozitivního na svém pracovišti, nebo v životě. A nemusí to být nic velikého. Venku prší, nebo mrzne? Vy jste v teple kanceláře. Venku je krásně? Máte štěstí, že pracujete v přírodě a toho krásného počasí si můžete užít. Soused neustále kritizuje svého zaměstnavatele? Vy máte dobrý vztah, nebo jej možná ani nevídáte. Možností, z čeho čerpat to pozitivní je mnoho, stačí chtít.