Co přípravek Heparin Léčiva obsahuje
Léčivou látkou je Heparinum natricum 5 000 IU v 1 ml injekčního roztoku.
Pomocnými látkami jsou methylparaben, kyselina chlorovodíková/hydroxid sodný (k úpravě pH), voda na injekci.
Jak přípravek Heparin Léčiva vypadá a co obsahuje toto balení
Popis: čirý, bezbarvý, maximálně slabě žlutě zbarvený injekční roztok bez mechanických nečistot.
Velikost balení: 1 lahvička po 10 ml (50 000 IU) nebo 1 lahvička po 5 ml (25 000 IU)
Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce:
Zentiva, k. s., U Kabelovny 130, 102 37, Praha 10, Česká republika
Tato příbalová informace byla naposledy revidována: 7. 6. 2018

Následující informace je určena pouze pro zdravotnické pracovníky:
Heparin Léčiva injekce se ředí pouze fyziologickým roztokem nebo 5% glukózou. Roztoky heparinu ve fyziologickém roztoku a v 5% glukóze jsou stabilní po 24 hodin. Heparin je inkompatibilní s hydrokortizonem, streptomycinem, cefaloridinem, tetracyklinem, prometazinem, chlorpromazinem.
Podkožní aplikace se používá hlavně v prevenci:
Prevence tromboembolických chorob: podává se s.c. v dávce 2-3krát 5 000 IU denně bez laboratorních kontrol. Účinek se zde sleduje klinicky, event. je možné pozorovat zlepšení orgánové perfúze (zvýšení diurézy, zvýšení pO2 apod.). U pacientů s vyšším rizikem trombózy se však i při preventivním podání doporučují kontroly aPTT s případnou úpravou dávky tak, aby se jeho hodnota pohybovala v rozmezí 1,2-1,3 kontrol.
Při léčbě akutní trombózy se při subkutánním podání heparinu dávkování řídí v závislosti na velikosti aPTT odebraného uprostřed intervalu mezi injekcemi tak, aby se pohyboval v rozmezí 1,5-2,5 kontrol.
Případný přechod na perorální antikoagulancia by měl být proveden tak, aby nedošlo k přerušení účinné antikoagulační léčby. Perorální preparát je proto podáván souběžně s heparinem a ten je vysazován až po dosažení terapeuticky účinných dávek perorálního antikoagulancia (vyžaduje obvykle 2 až 4 dny současného podávání).
Intravenózní podání:
Při zahájení léčby tromboembolických chorob spočívá standardně používaný postup v podání bolu 5 000-10 000 IU heparinu i.v. a v následné kontinuální infuzi cca 1 000 IU/hodinu. Jako nejvhodnější je však považováno úvodní dávkování u dospělých a dětí v závislosti na váze pacienta: 18-20 IU/kg tělesné hmotnosti za hodinu. Tato dávka se pak upravuje směrem nahoru nebo dolů dle kontrol aPTT tak, aby se jejich hodnota pohybovala mezi 1,5-2,5 kontrol. Odběry krve na aPTT se zpočátku provádějí v 6hodinových intervalech do doby dosažení a stabilizace uvedeného terapeutického rozmezí. Dále se kontroly aPTT nabírají 1krát denně, pokud se nemění dávkování.
Cévní chirurgie: Doporučuje se intravenózní kapénková infuze 20 000 IU heparinu na 1 000 ml infuzního roztoku rychlostí 15-25 kapek za minutu.
Hemodialýza: Při celkové heparinizaci se aplikuje na začátku 10 000 IU i.v. a 3 000-5 000 IU i.v. podle kontroly srážlivosti uprostřed výkonu. Může se podávat i kontinuální infuze 20 000 IU/100 ml infuzního roztoku. U starších lidí je vhodné redukovat dávky heparinu.
Při nadměrném antikoagulačním účinku se heparin ihned vysadí. Rozsáhlejší krvácení do vnitřních orgánů vyžaduje podání antidota protaminsulfátu, který váže heparin. Dávka je závislá na množství heparinu, které je nutné neutralizovat, závisí tedy na době uplynulé od podání heparinu v závislosti na biologickém poločasu (při i.v. podání přibližně 1 hodina, při s.c. podání přibližně 2 hodiny).
Doporučuje se titrace dle stanovení srážlivosti pacientovy krve. Protože je heparin nepřetržitě vylučován, dávku protaminsulfátu je nutno redukovat, jestliže uplynulo více než 15 minut po podání heparinu. V jednotlivé dávce protaminsulfátu nemá být podáno více než 50 mg, je-li zapotřebí dalších dávek, je nutné pacienta pečlivě monitorovat. K neutralizaci se podává 1 mg protaminsulfátu na 100 IU heparinu. Rychlost infuze nemá překročit 50 mg během každých 10 minut podávání. Je nutné se vyhnout nadměrné dávce protaminsulfátu, která má také antikoagulační účinek.
U všech nemocných léčených heparinem déle než několik dní je zapotřebí monitorovat počet trombocytů (nejlépe denně).
Byly zaznamenány případy trombocytopenie, včetně fatálních případů. Tyto případy mohou (nebo nemusí) souviset s arteriální nebo venózní trombózou a při jejich výskytu musí být léčba ukončena.
Možnost této diagnózy je třeba zvážit zvláště v těchto případech:
- trombocytopenie
- jakýkoli významný pokles počtu krevních destiček (o 30-50 % oproti výchozí hodnotě)
- zhoršení počáteční trombόzy během léčby
- trombόza vyskytující se při léčbě
- rozšířená intravaskulární koagulace
Pokud se objeví trombocytopenie při léčbě standardním heparinem, lze zvažovat nahrazení nízkomolekulárním heparinem, jestliže je léčba heparinem nezbytná. V tomto případě by se mělo provádět nejméně 1x denně stanovení počtu krevních destiček a léčba by se měla ukončit co nejdříve, protože byla popsána trombocytopenie pokračující i po náhradě jiným heparinem.